První závod Podralsko
21.04.2016 13:37
Začalo to dost nevinně. Janina sestra si zaplatila startovné na Podralsko 50. Jelikož se vrátila nedávno z Tanzanie a v podstatě letos na kole neseděla, zvolila trať na 25 km. Jenže co čert nechtěl, 2 dny před závodem si vymknula koleno a na start se postavit nemohla. Janča se zatím necítila, že by mohla vůbec kdy závodit - možná i proto, že Podralsko je velmi rychlý závod a až na pivo, gulášovou polévku a dobrou partu lidí není ničím moc zajímavý. Trať vede převážně po asfaltu a zpevněných cestách, i když letos zažila po pár letech malou změnu v podobě 5 km dlouhé terénní vložky po polní cestě.
Nicméně pro mě to byl aspoň dobrý důvod vstávat. Za mírně sychravého počasí jsme vyrazili z Liberce do Osečné po ose. Jako rozjetí to nebylo špatné. Jen jsem pak během hodinového čekání na start brutálně vykosil, a pokud je nějaká fotka ze startu, budu tam určitě rozmazaný J.
Závod jsem absolvoval na cesťáku Salsa Fargo, což se na Podralsko vyloženě hodí - je to přeci krajina zubrů. Pokaždé mě na startu zarazí lidé, co chtějí za každou cenu startovat z první lajny a pak se jen pletou, když člověk trochu dupne do pedálů nebo přijde první kopec. Poté, co jsem si mezi těmito „závoďáky“ proklestil cestu, jsem se ujal vedení a udržel ho až k prvnímu bahnu. Tam jsem musel lehce zpomalit, protože brýle a nasazené kontaktní čočky se prostě do bažiny nehodí. Přišlo mi, že skoro celý závod jsem táhl první balík, za občerstvovačkou občas někdo nastoupil, ale Salsa jela rychleji a od Sochora jsem zase jel špici.
V tomto úseku jsem se musel poučit klučinu z Nifisk Alto o tom, že když se sní sušenka nebo vysaje gel, tak se obal nehází do přírody, ale opět se vezme do kapsy – byl mladý a asi mu to ještě nikdo nevysvětlil.
Poslední úsek trasy, který vede po cyklostezce do Osečné, jsem jel opět špici. Věděl jsem, že do cíle zbývají ještě stovky metrů a mohl bych začít taktizovat. Z celkového průběhu závodu v naší osmičlenné skupině, kterou jsem celý závod vezl v háku, a nikomu se pořádně nechtělo tahat, jsem byl dost zklamaný. Rozhodl jsem se tedy nevyčkávat a ještě daleko před cílem jsem nastoupil, abych aspoň skupinu roztrhal a udělal "závod" zajímavější. Luboš Toman a Aleš Razím zareagovali velice dobře a jejich nástup už jsem neuvisel. Celkově jsem nakonec dojel 5., což stačilo na 3. místo v kategorii.
Vzhledem k tomu, že na závod jezdí mnoho uvědomělých lidí autem, získali jsme od nich několik poukázek na iontové nápoje (značky Konrád). S Jančou jsme každý dali čtyři kusy pro regeneraci a vyrazili po ose domů. Byla to pěkná, ale trochu studená sobota, kterou jsme si patřičně užily.